Už jako malou mě tatínek a babička učili lásce ke zvířatům. Vyrůstala jsem mezi zvířaty, vždycky jsme měli doma slepice a králíky, v chlívě mečely kozy a chrochtala prasata, na zahradě stály voliéry s papoušky, po půdě běhaly kočky. A pes? Ten samozřejmě nesměl chybět.
První byl Alík, červený hladkosrstý standartní jezevčík, který byl společník hlavně našeho dědy. Když Alík zemřel, rozhodovali jsme se, jaké plemeno pořídit. A vyhrál anglický kokršpaněl. Princ, jak se náš kokřík jmenoval, byl pánem naší zahrady. Naučila jsem se s ním jako malá chodit na procházky a trávili jsme spolu hodně času na zahrádce. Postupně jsem začala toužit po vlastním pejskovi. A tak přišel ON, můj první vlastní pes. Argo byl dokonalý, zlatý retrívr se zlatou povahou. Miloval lidi, hlavně děti a důchodce, běžel za každou babičkou, kterou jsme na procházce potkali. Chodili jsme spolu na dlouhé procházky a naučil se i různé triky. Cvičila jsem ho doma sama. Dodnes si pamatuju den, kdy jsem k němu přišla a zjistila, že se mu ohromně zvětšili mízní uzliny a další den mu byl diagnostikován maligní lymfom. Jeho poslední dny jsem se mu snažila udělat co nejhezčí. Po měsíci můj úžasný první pes zemřel. V tu chvíli jsem se zařekla, že jiného psa už nechci... I když mi naši říkali, ať si vyberu štěňátko, tak jsem se 2 týdny nedokázala na štěňata ani podívat.
Po nějaké době jsme si pořídili Artyho, mého prvního pejska s PP - Artush of Land Lady. A s ním začala sranda. Byli jsme zvyklí na Argíka, zlatého klidného pejska. Ale Arty? To byl drak. Popravdě teď je mu 7 let a je to divoch pořád. Začali jsme spolu jezdit na cvičák a objezdili jsme i pár výstav. Artík teď bydlí u mých rodičů.
Po přestěhování do nového domu jsme se rozhodli pořídit si pejska. Dlouho jsme vybírali plemeno, které by pro nás bylo to pravé a nakonec vyhrála právě border kolie....A tak začal náš příbeh....
